Prý jsi mýval srdce jako zvon,
když jsi dívkám vůně bral,
kde zůstal básník, já vím,
že on stoletím zas půjde dál.
Nechodí pro víno do džbánku
a má i známou tvář,
Uloží mě večer ke spánku,
ráno mi číst bude snář.
Prý jsi býval rovný jak strom,
když kráčel v máji k nám.
Kde zůstal poutník, můj strýček Tom,
Harlekýn i Montek sám.
Dětem svým když hůlkou do písku,
ten pán kreslí a rád.
K čemu spousta bílých notýsků,
když nevíš co do nich psát.
Zkus lásku dát, zkus lásku dát,
zkus lásku dát na každý pád,
čekám dál, někdo v dálce píseň hrál.
Zkus vrátit se zas tam,
kde hrával sis dřív,
zkus vrátit se zas tam,
k těm břízám, kdo ví.
Prý jsi býval pevný jak štít,
když jsi chránil dětský smích,
kde zůstal básník, kde touha žít,
jako dřív, jak žár i sníh.
Na horách je blízko ke hvězdám,
tu svou už bys měl znát,
vidíš zářit noc – to se Ti zdám
a sto píšťal slyšíš hrát.
Zkus lásku dát, zkus lásku dát,
zkus lásku dát na každý pád,
čekám dál, někdo v dálce píseň hrál.
Zkus vrátit se zas tam,
kde hrával sis dřív,
zkus vrátit se zas tam,
k těm břízám, kdo ví.
