Svádím tě v myšlenkách dál,
vášeň hoří, nezhasíná.
Máš mě vzdálenou, já chtěla bych blíž.
City moje v srdci svým nezachytíš.
Sám spíš a já chci být tvá.
Mám se vzbouřit, co nadělám.
Bytem bloudívám jak ztracený vír,
smutná plachta v povětří.
Spíš bezvětří.
A k ránu nebudu klít,
konec flámu, zvon bude znít.
Věřím ještě krásným pohádkám,
tebe těžko na ně nalákám.
To já se proměním spíš
v holou skálu, v malinkou myš.
Klidně zamkneš klíčem ten náš krám,
to se asi lásko načekám,
tak kde tě mám.
Scházíš mi, ještě jsem tvá,
kreslím křížek na cestě k nám,
kroků pár jít, pak spatřit najednou,
tvoje vlasy, oči, tvář.
Ty se mi zdáš,
ztrácím tě v zajetí s ní,
růže z pouti na okně sní.
Slova básníků mě nepřenesou,
přes tu hloubku bezednou.
To nesvedou.
A k ránu nebudu klít,
konec flámu, zvon bude znít.
Věřím ještě krásným pohádkám,
tebe těžko na ně nalákám.
To já se proměním spíš
v holou skálu, v malinkou myš.
Klidně zamkneš klíčem ten náš krám,
to se asi lásko načekám,
tak kde tě mám.
Scházíš mi, ještě jsem tvá,
kreslím křížek na cestě k nám,
dobře vím, že to štěstí tajemný,
v jistých chvílích dojemných, neoživím.
A k ránu nebudu klít,
konec flámu, zvon bude znít.
Věřím ještě krásným pohádkám,
tebe těžko na ně nalákám.
To já se proměním spíš
v holou skálu, v malinkou myš.
Klidně zamkneš klíčem ten náš krám,
to se asi lásko načekám,
tak kde tě mám.
