Sedím v teple a čekám na tebe,
už několik dní myslíš jenom na sebe.
Mám na tebe čas a jsem v pohodě,
utrácím úspory s klukama v hospodě.
Jenže telefon mlčí a to je divný.
Ještě počká jeden den,
nevím proč mám pocit, že jsem podveden.
Je to další lekce holčičí
nebo osud se po někom zase vopičí.
Jenže telefon mlčí a to je divný.
Ptám se kdy
a ptám se jak,
z oblohy se ztratí velkej černej mrak.
Holky jsou jak počasí,
nikdy nevíš na čem jsi.
Ptám se jak
a ptám se proč,
se z lásky stane šedivej kolotoč,
kterej se zastaví,
když jeden řekne: mám tě dost.
Sedím doma a hraju na klavír,
asi už nejsem kavalír.
Slyším kroky po schodech,
trochu mě mrazí po zádech,
že by přišla moje drahá a to je divný.
Je to zvláští, už mi nechybí.
Je to zvláští, jako bych utekl z vězení.
Sedím doma a hraju na klavír,
pro tebe nejsem atraktivní kavalír,
ale jsem v pohodě tak co,
a to je hlavní.
Ptám se kdy
a ptám se jak,
z oblohy se ztratí velkej černej mrak.
Holky jsou jak počasí,
nikdy nevíš na čem jsi.
Ptám se jak
a ptám se proč,
se z lásky stane šedivej kolotoč,
kterej se zastaví,
když jeden řekne: mám tě dost.
Ty stále nevíš.
Ptám se kdy
a ptám se jak,
z oblohy se ztratí velkej černej mrak.
Holky jsou jak počasí,
holky jsou jak počasí,
holky jsou jak počasí,
nikdy nevíš na čem jsi.