Víš,víš,víš hovno kde jsme se narodili,
Nevíš nic kde jsme se probudili,
Od mýho mládí jsme měli chudý dětství,
Nežili v přepychu neměli to štěstí,
žili jsme v chudobě,
neměli bohatství,
máme v sobě dary,musíš je sám najít,
počkám si na ten čas kdy nás lidé ocení,
sbírám zkušenosti jsem jakoby smrtelník.
Mám hrdost na to jak jsem vychovanej,
neberu drogy,
pracuju na sobě,
jsem hrdej,
no a že mě potkává smůla jako každýho čecha,
já si vydřu zlato bez vás není kam spěchat.
Dostával jsem jednou měsíčně kapesný,
teď vrážím do hudby peníze co mám vydřený.
Pod nos mi nikdy otec dárky nenosil,
i když jsem ho potřeboval tak se ho neprosil.
Byl vychovanej vlastní matkou,
nebylo na žrádlo ženy pod maskou,
s duší pevnou jak beton,mám duši tvrdou jak trezor,
poctivě zarábám,jedu to nahrát,
Dávám jak blázen, do majku narval.
Stoupám, doufám, chvátám, kvákám, vzpomínám na to jak jsem si hrával.
Pogy, karty, pokémony, sledování stále feromony,
známe to všeci jak démoni,
život je hra, zvedáme kotvy.
Dělám si co chci, hlavně pro lidi.
Uděluju lekci vám bezpochyby.
Nevěřili jste, podle hoven jste soudili,
vaší kůže jsme se zmocnili.
Víš hovno kde jsme se narodili,
Nevíš nic kde jsme se probudili,
Od mýho mládí jsme měli chudý dětství,
Nežili v přepychu neměli to štěstí,
žili jsme v chudobě,
neměli bohatství,
máme v sobě dary,musíš je sám najít,
počkám si na ten čas kdy nás lidé ocení,
sbírám zkušenosti jsem jakoby smrtelník.
Jsem hrdej na rodiče,
za jejich přístup ke mně.
Že nejsem rozmazlenej,
umím si vážit peněz.
Díky nim vidím život,
jinak než pouze šedě.
Má pro mě smysl a cíl
a za to jsem jim vděčnej.
Vzpomínám na svý dětství,
lítání po sídlišti,
na život v paneláku,
2 roky v Boskovicích.
Hraní se stavebnicí,
na karty s hokejisty,
pokémony, angličáky, ale taky na komiksy.
Odřený kolena, odřený lokty,
promítám minulost ve vlastních očích.
Nikdo z nás neřešil a neviděl rozdíl,
to jak kdo vypadá nebo co nosí.
Ať bylo sucho a nebo bláto,
vzali jsme tenisky a k tomu balón.
Šli jsme si kopnout a zahrát bago
nebo si jen tak pokecat s partou.
Žili jsme život co neměl konce.
Tam je mi líto toho kdo nám stůl prostřel.
Roky zmizli jak pára nad hrncem.
Pojď se zamyslet a otoč listem.
I malí kluci jsou dospělí chlapi,
je jenom na nich jak rodině splatí.
Výchovu dary, co dostali od nich
na cestu domů aby chodili po svých.
Víš hovno kde jsme se narodili,
Nevíš nic kde jsme se probudili,
Od mýho mládí jsme měli chudý dětství,
Nežili v přepychu neměli to štěstí,
žili jsme v chudobě,
neměli bohatství,
máme v sobě dary,musíš je sám najít,
počkám si na ten čas kdy nás lidé ocení,
sbírám zkušenosti jsem jakoby smrtelník.
Nikdo mě nevyslechne,
každej říká hovadiny.
Za-Zatím co já nejsem člen kompletní rodiny.
Tak ty jsi doma v koutě
a ve svým pokoji.
Nenosili mi žrádlo jak tobě přímo pod ruky.
Každej z nás zažil prohry,
život je jen další výhra,
tak se o ní porvi.
Sám rád koukám v tom tichu do tmy.
Svoje myšlenky používám jako zlozvyk.
Růže od větru ze svejch křídel,
od mámě o nulovej příjem.
Cokoliv řeknu má svou cenu.
Nechávám se unášet vítrem.
Jedu tuhle story,
co mám odjakživa v krvi.
Nechávám vás na pokoji
a sleduju svoje nohy.
Mám právo se kam chci dostat,
právo si ještě počkat,
právo nebejt dokonalej.
Zůstanu tomu já, tak jak chci věrnej
Otevírám okno,
čerstvej vzduch.
Potřebuju slyšet městskej ruch.
Městskej zvuk jsem městskej duch.
Mezi váma proplouvám jak pstruh.
Víš hovno kde jsme se narodili,
Nevíš nic kde jsme se probudili,
Od mýho mládí jsme měli chudý dětství,
Nežili v přepychu neměli to štěstí.
