Plakalo
ADobro na rohu s Láskou,
Pokora zpívala jim druhej hlas,
před sebou klobouk a v špinavejch blůzách zpívali
Dhlad,
a kolem
Elůza, v rukou kameny a bahno a žluč,
za pár
Hmidrobnejch je nutila
Esmát,
Hmivýkřiky "sražte je a nenechte být",
někdo
Epřines' první dříví, oni
E7zůstali stát.
Moudrost je hloupost, co vymyslel někdo,
aby
29cb
se lidé mohli trápit jen,
čím toho člověk ví víc, tím smutnější mu připadá svět,
jak bezohledně jednoduchost blaženě spí,
šťastná, že neví nic,
lemtá si svou skleničku a na mastnej stůl
hlava padá, co asi říct?
®: Že hvězdy
Aza noci když na nebi svítěj',
můžeš si číst z jejich krásných jmen,
a z knížek básníků že voní to krásou, když verše
Dzní,
že v
Epodvědomí máme všichni jasnej cíl:
Hmipomáhat a v ústraní
Ebýt (stát),
že
Hmiláska je to jediné, s čím přežít se dá,
a
Ebolest přijde, když nejde
E7žít.
Poslední první budou, až přijde ráno,
na schodech kamsi budou zástupy stát,
a ten, kdo nevěřil, co moudře je psáno, asi bude se bát,
a všechno nenávratně sečteno přijde,
aby se zpovídal, už nepůjde lhát,
domů se jde tak strašně snadno,
jsou cesty, odkud nejde vrátit se, vstát.
3 x ®:
