Alba s touto skladbou:
Zahrádky,
1. Obrysy
Dmidomů ztrácí stín, po loukách bloudí mlhy dým
a z černých krovů větví hvězdy ch
Ctěj' jít k
Fnám,
tak ještě
Apod zadek si dát pár dek, co v
Bnoci budou hřát,
a
Gmiza ruku tu svou, bez níž by
Astejskalo se, až začnete
Dmihrát.
Podivná vůně z blízkejch chat, dřevo je krása, co máš rád,
když smůla z ulomených větví zdobí kmen,
do láhve z limonády
29a9
dát něco, co zmírní žízeň, hlad,
a za ruku tu svou, bez níž by stejskalo se, až začnete hrát.
®:
DmiPísnička je lék, člověk by povstat chtěl a smeknout,
když doba na kahánku pláče smutek má,
čistá jak
Gmistudánka, když zní, nocí když
Dmirozhněvaně hřmí,
a vůbec
Anejhezčí je, když smíchem zazvo
Dminí.
Naposled podívat se jsou mámy, zda děti ještě spěj',
ještě se marně ladí, však taky ne moc,
a pak už cosi uvnitř rozplyne se, jen oči hledaj' dál,
tam v ohni kdesi uprostřed je všechno, co sis odjakživa přál.
®:
Dmi, C, F, A, B, Gmi, A, Dmi ®:
