Paulie:
Dostali jsme na výběr žít anebo žít
a teď si vyber co je lepší mít.
Jak plachty roztahuju s touhou vzít si pro sebe kousek ticha, slyším vlky výt.
Do umění daleko, do básně tak dlouho
Veškerý tázání je pouhou náhodou
Musím prej zabít hodně veršů než na povrch slova vyplavou
Chápu, ten úděl stojí jako strašák v poli a všem plátnům deště smyly barvy, do krajiny vpily pohled Gasparovy malby.
Z rysů této tváře, kde je opět chlad a mráz jako z toho sněhu. To není uskutečnění mého snu, opět ten _ klid.
Bene:
Nikdy som nebol skutečně poetom, som len bytost snažící být člověkom, nic viac.
Dýchám a raním jak milion iných a keď zatvorim oči tak vidím v tom rýmy. Ticho rozkládám na čtyry doby a keď chcem tak nad horizontom vidím hory prechádzam sa po svojom malomestě, rozmýšlam nad všetkým co mi kedy stálo v cestě. Je čas ísť tak unikám z pletě riadkov, pre úzkoprsý svet som len velkým bláznom.
Lyrik pamatáš keď sme se opili v nových zámkoch o deň nato jsme slavili každé ráno.
Z rysů této tváře, kde je opět chlad a mráz jako z toho sněhu. To není uskutečnění mého snu, opět ten _ klid.
Lyrik:
_____
Z rysů této tváře, kde je opět chlad a mráz jako z toho sněhu. To není uskutečnění mého snu, opět ten _ klid.
Lipo:
Je v tobě víc samoty, než vůně v letních sadech, je tebou volena _ znáš její nádech. Tak se _____ k lidem, chalupa sálá teplem, psaní je milost dar, kde nepomůže smlouva s peklem.
A tak se ptám, kde je pravda v umění, hodnota je dílo vlastní, hodnota se nemění, mění se lidé, místo, chtějí vyšší rychlost, já si radši podřadim mám pak hlavu čistou. Padající kotouč slunce ozářil starou místnost, co je pro mne poezie jedna z mála jistot, mám u ní doživotní dluh, jsem jí za to vděčný a radost z toho pak nemají jenom moje slečny...
Z rysů této tváře, kde je opět chlad a mráz jako z toho sněhu. To není uskutečnění mého snu, opět ten _ klid.
