2a67
Sedím a marním čas
brnkám na to staré piano
snažím se zachytit každý okamžik
dnes ráno
protože láhev vodky
ještě zůstala v mé hlavě
a nějaký blonďák, ten je moje noční můra
myslím, že je stále v mé posteli
je to, jako když sním o filmu
nechtějí se mnou nic mít, když jsem mrtev
Odhodlaně jsem vstal
a políbil ráno
zatímco nějaká dechovka
tloukla mi stále v hlavě ten svůj rytmus
zatímco jsme hovořili
o všem, v co bych chtěl věřit
o lásce a věrnosti
co si asi o mě myslíš
a doopravdy
jsi to ty, koho potřebuji
Sbor:
Chtěl bych tě položit do lůžka z růží
na dnešek jsem spal v posteli z hřebíků
chci být tak blízko, jak blízko je svatý duch
a položit tě do lůžka z růží
Jsem tak daleko, že každý můj
krok míří k domovu
deseticent jsem dával každou noc jako výkupné
abych se s tebou setkal po telefonu
stále utíkám před časem
Nebo je to tak těžké prorazit
až mě pták, co sedává na drátech, donese zpět k tobě
zavřu jen oči a zašeptám
baby, slepá láska je skutečnost
Sbor
Kocovina hotelového baru, kde whisky znamená vše
portýrova křivá paruka
a ona mi otevírá oči
mohl bych říct, jo
ale až k smrti jsem se smál
Teď, když zavíráš oči
vím, budu na tebe myslet
a moje paní, ona mě volá
abych stál zas v jejích světlech
dnes chci být sám
ale ty víš, že to nic neznamená
nejsem osamělý --- nevím, jak bych ti dokázal
že bych i zemřel abych tě ochránil
Sbor
Sbor
