Bokomara
Okno do ulice
1.
CDnes večer, lásko,
C/Hnejdu zrovna
Aminikam,
Fmaj7musím si spočítat,
D7co se nevrá
Gtí,
Ckdyž přijdeš,
C/H
2b15
nezvoň, já se
Aminezamykám,
Fmaj7to mají ve zvyku
Gjenom bohatí.
2. Mně patří jedno okno do ulice,
ve kterým sleduju, kam se žene svět,
co vidím, schovám ve svý harmonice,
jednou ti o tom snad budu vyprávět.
R:
AmiO lidech ve frontě na dobrý
Dskutky,
Amio vlídným úsměvu, co
Guž se nenosí,
Amio nářku rozbitý
Dtelefonní budky,
Fo smůle, co se mi
Glepí na šosy.
R: Taky o štěstí, jak je kdo chápe,
o holkách, který se moc rychle rozdaly,
občas je zasvědí duše pod make-upem,
jenže svět kvůli nim sotva zpomalí.
3. Tak vidíš, lásko, už mi bylo třicet,
a pořád zůstávám jednou z mnoha nul,
mám jen to svý okno do ulice,
špehýrku na život co mě uhranul.
4. Sám stojím ve frontě na dobrý skutky
s úsměvem, který se dávno nenosí,
občas dám korunu do rozbitý budky
a sám se smůle svý lepím na šosy.
R: Možná si po štěstí pokaždý šlapu,
když spávám s holkama, co už se rozdaly,
jenomže pořád mám duši bez make-upu,
třeba svět kvůli mě jednou spomalí ...
