Alba s touto skladbou:
Obratník raka,
Měl s
Amiedmnáctou desítku a ž
Gízeň pořád r
Amiostla
a podobal se těžítku, jak s
Geděl, čuměl d
E7o skla,
an
Amii si nebyl ulevit, měl s s
Gebou asi pl
E7eny,
za c
Ami
2b0e
elej večer neřek' nic, jen š
Gilhal
Emi do tý p
Amiěny.
G, AmiSeděl jsem rovnou naproti, už zůstali jsme sami,
jen pingl se sklem rachotí, a u baru dvě dámy,
pak najednou, když vytáhnul osmnáctýho bůra,
řek': "Chlapče, máš dvě možnosti: bejt lustr nebo můra."
Tak nevím, je to Sokrates anebo místní kretén,
kdyby řek' třeba "chcípl pes" nebo "je teplej květen",
dopil poslední sklenici, pak vstal a říká, že jde,
a d
Amial se stezkou k silnici, co k
Ge hřbitovu v
Amiede,
a da
Amil se stezkou k silnici, co k
Ge hřbitovu
Emi ved
Amie.
To jsem ho viděl naposled, jak zmizel u hřbitova,
jen pár dnů se mi vrací zpět ta jeho zvláštní slova,
pak zapomněl jsem, jak šel čas a utek' ňákej pátek,
/: napad' sníh, přišel listopad, kdy míval táta svátek. :/
Tak bloumám ztichlým hřbitovem v ruce s tím keřem růží
a najednou, no čert to vem, všude mám husí kůži,
tam pomník stál, jen spadaná na něm ze stromů kůra,
jméno /: a nápis: "Máš dvě možnosti: bejt lustr nebo můra." :/
