Má tejden sedm dní a šest dní dřinu mám
a navečer, když se domů navracím
jsem možná sobě král, ale mám svý soužení,
řeko má, k tobě tvář svou obracím.
Tak zpívám, řeko má, ty mě slyšíš, já velkej smutek mám,
ale tam na druhym břehu, tam prej není žádnej pán.
Tam prej si může každej zpívat,
taky do slunce se dívat.
Proč já musím na tom špatným břehu stát?
Jsme všichni děti tvý, proč tvář svou odvracíš?
Proč nemůžeme víc než jen svou víru znát?
Snad splníš prosby mý a proud svůj obrátíš,
ať můžeme zas na správným břehu stát.
Tak zpívám, řeko má, ty mě slyšíš, já velkej smutek mám,
ale tam na druhym břehu, tam prej není žádnej pán.
Tam prej si může každej zpívat,
taky do slunce se dívat.
Proč já musím na tom špatným břehu stát?
Já dám ti vše, co mám, i svoje soužení
a smíš si vzít i mou chajdu ubohou.
Já dík svůj vyzpívám, až přijde znamení,
dám všem lidem hlas, co už zpívat nemohou.
Tak zpívám, řeko má, ty mě slyšíš, já velkej smutek mám,
ale tam na druhym břehu, tam prej není žádnej pán.
Tam prej si může každej zpívat,
taky do slunce se dívat.
Proč já musím na tom špatným břehu stát?
Proč jenom já? (jen já) Proč já? (jen já) Proč já? (jen já) Proč já? (jen já)
Proč já musím na tom břebu špatným stát?
Proč jenom já? (jen já) Proč já? (jen já) Proč já? (jen já) Proč já? (jen já)
Proč já musím na tom břebu špatným stát?
