Alba s touto skladbou:
Persona non Grata,
B.K.:Osud nezměníš to už víš, spíš pochopíš, že máš mnohem víc, když slzy zakrýváš tak na jednou se ptáš, co se změnilo v nás..
Berry: Myslíš si, že moje dětství bylo nějak super, (drž pi*u). Nikdy jsem o tom nechtěl mluvit, za něj jsem se styděl, celé se to odvíjelo, čím jsem býval, srdce prázdné a sám sem býval radši. Matka řvala po otci na chodbě domu, za nedlouho sousedi museli volat sanitku. (Díky). Cítil jsem se trapně, nebyl jsem jako jiné děti. Měl jsem jen poloprázdný pokoj a na sobě levné věci, ten pocit jde ztlumit, ale nejde smazat a život padá k zemi jako skleněná váza. Rozbije se na kousíčky a musíš si ho složit zpátky, není to jednoduché, čas nevezmeš zpátky. Najednou je nejlepší kamarád půllitr Vodky, i když ty okamžiky nespálí jako staré fotky. A kdybych měl počítat všechny rány do srdce, mám ho snad už padesátkrát zašité
B.K.: Osud nezměníš to už víš, spíš pochopíš, že máš mnohem víc, když slzy zakrýváš tak na jednou se ptáš, co se změnilo v nás..
Berry: Usínám s pocitem, aby ty ku*vy zaplatili, každým dalším dnem ale docházejí síly. Nenávist se zvětšuje, ale křiv ve mně, utichá. (Neslyšíš.) Chci přetočit tuhle část, kdy čas pomalu utíká, asi bych měl občas cítit pocit viny. (Necítím). Za to co jsem udělal, ale nějak to mám v pi*i. Já si vás nechci všímat, tak nechte mě být. (Rozumíš). Já tady o vás nestojí, tak ku*va, vypadněte pryč, vypadni. Klopím zrak, nechcu se vám více dívat do očí. Bože, ty snad jediný víš, co mám na srdci. Myslíš si, jak je všechno fajn. Dokud někdo nepostaví tvoje dítě, před nabytou zbraň. Život se zastaví, mám ve svých rukou rozhodnutí. Nevím, jak ale chcu, ať už to skončí. Poslední sekundy, jenom zalepuju obálku, promiň jsem špatný člověk, pistoli přidělávám ke spánku.
B.K.:Osud nezměníš to už víš, spíš pochopíš, že máš mnohem víc, když slzy zakrýváš a na jednou se ptáš, co se změnilo v nás..
