Alba s touto skladbou:
Lucrezia Borgia,
Juan:
Už nastal čas jít ke dveřím,
poslední sbohem městu dát,
všechno co mám jsi Ty a Řím,
ještě že můžu vzpomínat.
Na prince s divným jménem "Džem",
který mě učil potají,
jak mezi půlnocí a dnem,
ženy se s muži střídají.
Kdekdo mi chtěl dát otěže,
kdekdo má strach, když vzpomíná,
Ceasara, mě i papeže,
ve skrytu duše proklíná.
Můj vlastní bratr řekl dost,
jak psa mě z Říma vyhání,
čeká mě místo lásky zlost
a svatba místo pokání.
Mám zplodit vlastní dítě,
prý musí to být syn,
až pak se, i když skrytě,
zpátky do Říma navrátím.
Zpátky k Tobě navrátím.
Lucrezia:
Všechno to,
kvůli čemu od nás odcházíš,
nosím pod srdcem,
kdoví, snad je to syn.
Teď přece nezmizíš,
jak listí z jeřabin.
teď přece nezmizíš jak…
Juan:
Na chvíli štěstí mi chybí lásko čas,
já nikdy v životě jsem nebyl takhle sám,
dám Ti svůj medailon,
snad jednou pochopí můj vzkaz.
Ač odcházím,
přesto s Vámi zůstávám…
