Nekončící prázdnota, všude kolem tebe neboť slepo si tě obmotá, dusno které ti dech bere. Otevíráš oči, vidíš rozmazaně, cítíš jak padá na tvé dlaně. Ze strany na stranu spatříš chlapa, úzkost tě svírá vedle leží tvá matka. Žádná šance která se ti naskytá, po těle tekla krev matka byla zabitá. Úzkost, bolest, beznaděj a smutek nepřestane bolet i kdyby sis zvolil útěk. Zatlučené okna a žádná cesta ven, si uzavřen na věky s pánem bohem. V uzavřené místnosti, dochází ti kyslík, v tvoji úzkosti zaslechneš poslední výkřik, nemáš chuť tu být a a tak z veškeré síly, polapíš svůj nůž a podřežeš si žíly.
Ref: strach opatává tvoje zmysly, radost a šťastiě někam zmizly, nesnaš sa najsť co nikde nie, neskůšaj kričať, nic sa neuděje, nikdo nepočuje tvoju tichů zůfalost, slovo, ktere tajny vyznam ma slovo věčnost. chvilku tichá,rychlo dýchá, za každá den sa teraz kruto piká
Tak jako hodiny bijou pořád stejně, slyším temný zvuk, a beznadějne se snažíím odolat melodii kolem sebe, co to je, co se to děje. Začal jsem vzpomínat na dětství a jiné věci, na ožralého fotra, a jeho blbé kecy, na tebe jsem zapoměl a už tě vůbe neznám, tím že o tobě mluvím jenom sebe trestám. Myslím na tebe lásko, už dlouho ztracená, snad mi ještě ukážeš jak si nádherná, myslím na vás děti jak asi dopadnete, když každodenně do sebe jen vodku, lijete. Ze vzpomínek, probouzí mě vánek svěží, zvuk táhne mě do skříně a tam něco a leží. Žádna vzpomínka o tom ani zmínka ležela tam dřevěná pandořina skříňka.
