Krumlovem si, proudí řeka,
koncentrovaný život tam je,
nikdo neví co ho čeká,
když tam s vlnou dopluje.
Narazí na spoustu barů,
však jeden krutě výraznější je.
Jeden borec z tvarů prstů,
tisíc víček vyleje.
Borec Martin, jmenuje se,
láhev za láhví Ti nese,
i když přijdeš ve dvě ráno,
odcházíš až v osm ráno.
Absolutní rým je boží,
mám ho ráda jako sůl.
A tenhle Martin byl taky boží,
vždycky pro nás našel volnej stůl.
Udavač, Udavač, Udavačka,
telefonní tlačítka tak ráda mačká,
Udavač, Udavač, Udavačka,
u kterého okýnka se asi mačká?
Udavač, Udavač, Udavačka,
telefonní tlačítka tak ráda mačká,
Udavač, Udavač číhá...
Naproti však bydlí paní,
ta paní ráda telefónuje,
nejradši pomačká 3 číslice,
jedna, pět a osm to je, jedna, pět a osm to je.
Udavač, Udavač, Udavačka,
telefonní tlačítka tak ráda mačká,
Udavač, Udavač, Udavačka,
u kterého okýnka se asi mačká?
Udavač, Udavač, Udavačka,
telefonní tlačítka tak ráda mačká,
Udavač, Udavač číhá...
Kdo by se jí ale divil,
když radostí praská ten bar,
ona sama u okénka,
pije z flašky jenom jar.
