Nebyl čas, rázem spálil nás,
pouze Bůh - ten ví, proč pláče němá tvář.
Nevěří nám, trápí se šílená
i zvíře toulavý tuší - člověk je lhář.
Hříbě v otěžích,
málo nám záleží, co zbývá mláďatům,
když mámy mrtvý jsou...
Pouze Bůh, ten má právo říct: Pojď, je čas.
Jenom Bůh, ten smí život vzít, soudit nás.
Němý pláč, v koutě schoulený,
drápy zbroušený - tam spí lví král.
Ubohý spáč - srdce ztrápený,
dávno šílený, teď boj svůj vzdal.
Člověk sám chce být, zničí, co může žít,
místo přátel má pýchu svou.
Pouze Bůh, ten má právo říct: Pojď, je čas.
Jenom Bůh, ten smí život vzít, soudit nás.
Hříbě v otěžích,
málo nám záleží, co zbývá mláďatům,
když mámy mrtvý jsou...
Člověk sám chce být, zničí, co může žít,
místo přátel má pýchu svou.
Pouze Bůh, ten má právo říct: Pojď, je čas.
Jenom Bůh, ten smí život vzít, soudit nás.
Jenom Bůh, ten má právo říct: Pojď, je čas.
Snad pouze Bůh, ten smí život vzít, soudit nás.
