Poznal jsem ji když ji bylo patnáct.
A před těma pár rokama se semnou ještě smála.
Ještě jsme spolu nebyli, to nás teprv čeká.
City, láska, bolest, život spojil nás dva.
A víme jak to bývá,
chemie nás dala dohromady a byl z nás pár.
Je to už skoro tisíc dnů,
co si mě za ruku chytla.
A řeklas jak mě miluješ a byl z toho vztah.
Chodili jsme spolu po ulicích a žili náš sen.
A ta dětská láska byla
někdy až moc silná na mě.
Někdy jsme od sebe utekli a byli bez sebe.
Ale osud tomu chce, ať žijeme společně.
Miliony slz padaly z tvých nádherných očí.
Kvůli mě, kvůli zlu co se kolem mě točí.
Tolik dnů si byla bezemě, ty dny ti dali jizvy.
I tak důkaz tvojí lásky,
je to že furt semnou jsi.
A teď furt častěji ukazuju,
že jsem špatný člověk.
Moje skutky ti poslední rok ukázali bolest.
Sice jsi mou prioritou,
ale pořád dodnes na to zapomínám asi.
Milionkrát denně.
A ty mě musíš nenávidět,
za každý špatný skutek.
Za každou chybu,
špatný krok v mém zkurveném životě.
Ikdyž si pořád u mě, vidím jak tě všechno jebe.
A bojím se dne,
kdy bys mě dokázala pustit k vodě.
Říkáš, že to nejde, že to nezvládneš bezemě, jsem tvé největší trápení,
co právě teď musíš snášet.
Chtěla si po mě track, asi sis nepřála tenhle.
Miluju tě nadevše, ale nelžu, mě to nejde.
A vím, že nejsi šťastná semnou, moc mě to sere.
Rád bych udělal vše proto aby ses měla dobře.
Semnou má lásko, ikdyž je to někdy těžké,
chci ať roky plynou a ty stojíš navždy při mě.
