Odporná doba, samý fekál a smrad.
Se závistí, zážitky které ti nedaj spát.
Procházíš peklem, v hlavě ti to všechno blázní,
prášky jsou na hovno, cítíš se celý slabý.
Dříve malé děti, dneska je to tak, že jedou fet.
Dříve dělávavali sport, dneska si jedou pro Gé.
Děti z betonové džungle,brácho sociální problém.
Samy máme málo, na nás se štěstí neusměje.
Jedeme z posledního na maximum
a přece nejsme odměněni tak,
jak by to mělo být správně.
Jebat mám svůj svět, nikdy nedostanete to zlato,
co leží ve mě more, to je jenom moje.
Váš růžový život, nasrat na vaše štěstí,
jsem nepřející zkurvysyn, mě taky nepřejou druzí.
Mám v píčí, mám v píčí, jinak to ani nejde,
nasrat na svět, nasrat na všechny,
zadiktoval jsem jako šéf.
REF.:
A kdo se moc ptá? Tak ten ví velkou píču,
nevíte co jsme zač,co máme schované pod maskou.
Nesuď druhého pokud nevíš, co je vážně zač.
Osud nám nedopřál, i tak jdem pořád dál.
Pořád dál, běhá mi po zádech mráz.
Vím že to cítíte jak já, je to můj příběh.
Cesta z ulice až ke hvězdám.
Přežíváme jak to jde, každý den je ojeb.
Někdy chvíle záblesku, je to zasraný koloběh.
Deník zapomenutého každý z nás je něčím vyjimečný.
Ale cestu na vrchol, ne všichni nás pokoří.
Chce to pořád jenom love,dělat love love love love.
Znamená pojeb mý prášky v pravé kapse.
Nediv se vůbec, že nemám úsměv na rtech,
jsem chladný jako led,nedávám na sobě znát bolest.
Každý se chce mít nejlíp, chycení mezi bloky.
Já neznám život pěkný, pro mě pěkný nikdy nebyl.
Ale pořád tu stojím a jdu si pořád za svým,
z ulice pro ulici zdravím všechny svoje bratry.
REF.:
A kdo se moc ptá? Tak ten ví velkou píču,
nevíte co jsme zač,co máme schované pod maskou.
Nesuď druhého pokud nevíš, co je vážně zač.
Osud nám nedopřál, i tak jdem pořád dál.
Pořád dál, běhá mi po zádech mráz.
Vím že to cítíte jak já, je to můj příběh.
Cesta z ulice až ke hvězdám.
