Dva roky se člověk marně snaží,
já věděl, že se to jednou zkazí.
Pohled na ní mě na kolena srazí.
Z pocitů prohry mě v zádech mrazí.
Moje srdce za dva roky zažilo už spoustu ran.
Teď nemám pevné cíle, kopu do všech stran.
Chápeš, holka, ty nejseš můj kamarád.
Chápeš, holka, já tě nemám jenom rád.
Nebaví mě od tebe pořád slýchat,
že tě nemám pořád tolik hlídat,
asi bychom se neměli už vídat,
když odcházíš pryč, nemůžu se dívat.
Moje duše už má spoustu šrámů,
zažili jsme radosti, spoustu flámů.
Už hůře vnímám každou další ránu.
Trochu moc utrpení za jednu malou dámu.
Tak prosím daj mi šancu,
sľubujem, že nesklamem.
Tak prosím odpusť mi,
veď ja ťa milujem.
Tak prosím zůstaň se mnou,
ve všem se tě zastanu,
tak prosím neodcházej,
já tě miluju.
Možná, že někdy se naše cesty zkříží
a moje potřeba tebe se opět sníží.
Bude to fajn, třeba si budem bližší
a naše prsty v dlaních se opět smíší.
Někdy si říkám, jaká je vlastně cena,
cena života, který se takhle žít nedá.
Na co minulost a na co je mi budoucnost,
když jediný na čem záleží, je současnost.
Ale teď stojím nad propastí, tlačí se mi pláč,
proč tam neskočím, určitě se ptáš,
když nejsem svatej a nemám svatou zář.
Odpověď je jasná, je to její tvář.
Je to už dlhá doba, čo som ťa videla,
čo som ti na tvári úsmev vyčarila.
Spravila som chybu, ja alebo ty,
neviem sa zmieriť s tým, že sa to nevráti.
Tak prosím daj mi šancu,
sľubujem, že nesklamem.
Tak prosím odpusť mi,
veď ja ťa milujem.
Tak prosím zůstaň se mnou,
ve všem se tě zastanu,
tak prosím neodcházej,
já tě miluju.
Nedokážem prestať myslieť na teba,
sú to tie najkrajšie spomienky zo života.
Možno ťa milujem o to mi nejde,
chcem byť tvojím priateľom, čo ťa zdvihne,
keď si na dně.