1. Tak jakpak se
Dmáš, Willy,
Gpříteli
Emimůj,
Adovolíš, jen si sednu do
Gstínu na hrob
Atvůj.
DHorkým letním sluncem jsem
Grozpále
Emi
3189
ná,
Achodím celý den a jsem
Gunave
Dná.
Podle náhrobku vidím - slavils
Emiosmnáct let,
když jsi v
Azbytečné válce o
Dpustil tenhle
Asvět.
DDoufám, že zemřel jsi
Emičistý a hned,
že jsi
Anestřílel první, když
Gpřišel rozkaz
Dvpřed.
Ref: Hrály
Apíšťaly k tomu, nesli
Gtě zpátky
Ddomů
a
Emizazněly salvy, když tě
Aspouštěli
Dníž.
A když
Gkněz dělal kříž nad tvým
Atělem,
začly
Gdudy zvolna
Emihrát tesknou
Apí
Dseň.
2. Zanechal jsi tu dívku nebo snad ženu svou,
vzpomínky v jejím srdci nikdy nevyblednou,
i když zemřel jsi dávno, před mnoha lety,
v jejích očích jsi zůstal osmnáctiletý.
Nebo jsi pouhý cizinec beze jména
v dlouhém seznamu padlých, jehož připomíná
zažloutlá fotka chlapce s hnědýma očima,
která nikoho dávno už nezajímá.
Ref: Hrály píšťaly...
3. Na francouzských pláních vlčí máky kvetou,
barvy ze strání svítí pestrou paletou,
horký letní vítr začal od moře vát,
žádné pušky a plyn, žádný ostnatý drát.
Jenom tisíce křížů tady v písku stojí
a svým tichým hlasem k oblakům žalují,
že z touhy člověka vládnout vzešlo utrpení,
že zničil a proklel celá pokolení.
Ref: Hrály píšťaly...
+ A když
Gkněz dělal kříž nad tvým
Atělem,
začly {G
Adudy zvolna
Emihrát tesknou
Apí
Dseň...