Bosý trávou jsem šel průzračným ránem,
když den na loukách květy otvírá.
A tam spatřil jsem stát svojí pravou lásku,
jak se smutná o kmen vrby opírá.
Šel jsem blíž a z dálky jsem jí mával
šel jsem k ní, abych svou lásku přivítal.
Když však vzhlédla, já spatřil slzy v jejích tvářích.
Řekla: "Milý můj, ty jsi mě oklamal."
"Vem' si zpátky prstýnek co dal's mi z lásky,
tenkrát, když jsi svou věrnost přísahal.
Sliby tvé odnes' vítr na travnatých pláních.
Přešel rok a ty sis jinou dívku vzal."
Jestli můžeš, tak zkus mi odpustit, má lásko.
Co budu žít, já toho budu litovat.
Člověk sám v neštěstí se jenom těžko brání,
ty však víš, nepřestal jsem tě milovat."
V dlouhých nocích, kdy spánek nepřichází
jen obraz tvůj mi před očima vyvstává.
V náručí chci tě mít, však najednou se ztrácíš.
Já ve snech svých tvé jméno do tmy šeptávám.
