"
" chlapec v
Cítá dívku sv
Gou,
"kolik dn
Amií a nocí č
G
3116
ekal jsem tu s
Amiám,
jak jsi v tv
Dmiáři pobledl
Amiá a jak chl
Cadné ruce m
Gáš,
už mi v
Amiíckrát nesmíš n
Gikam odej
Amiít."
®: "Musím j
Amiít, můj nejdražší, odkud se n
Gikdo nevrací,
dnes r
Amiáno čeká nás jen loučen
Fí,
až koh
Dmiout noc zaplaš
Amií, už tě v
Cíckrát nespatř
Gím,
kéž ta dn
Amiešní noc nek
Gončí svítán
Amiím!"
"Ach, kohoutku můj milý, můj kohoutku rozmilý,
já tě prosím, ještě úsvit nevolej,
zůstaň dlouho, dlouho spát, nezačínej kokrhat,
ať se úsvit na tvých křídlech nevzbudí."
®: Kohoutek však nechtěl spát, začal časně kokrhat
a svým hlasem zval svítání,
"ach, má lásko nejdražší, už nás čeká loučení,
brzy temná noc se v úsvit promění."
"Kam chceš jít v tak pozdní čas," chlapec dívku přemlouvá,
"vždyť je temná noc a ty nemáš kde spát,
kde máš jinde lůžko své, svoje šaty hedvábné,
kdo jiný než já tvůj spánek ohlídá?"
®: "Lůžko mé je chladná zem, temný hrob a rakev v něm
a v ní, lásko má, musím spát,
místo šatů hedvábných černý rubáš oblékám,
brouky jen a červy za družičky mám."
