Alba s touto skladbou:
Písně 2010,
Každé ráno musím denně vstávati,
ve škole pak pozor stále dávati,
víte přeci učení je mučení,
kdopak to z vás ocení?
Není to zas pro mě velká námaha,
ve škole mi občas štěstí pomáhá,
tak to přece chodí denně vážení,
kdopak to z vás ocení?
Patnáctiny,
už se blíží konečně,
oslavím je společně
se svou partou ze školy.
Patnáctiny,
jak občanku dostanu,
holčičkou být přestanu,
nebudu mít úkoly.
Nejsem šprtka, nejsem ani Ámoska,
jsem jen prima holka, dobrá kámoška,
jsem třeštidlo, snílek, milí vážení,
kdopak to z vás ocení?
Neměla jsem zatím žádného kluka,
občas mi mé srdce proto popuká,
víte přece láska, to je mučení,
kdopak to z vás ocení?
Patnáctiny,
už se blíží konečně,
oslavím je společně
se svou partou ze školy.
patnáctiny,
Jak občanku dostanu,
holčičkou být přestanu,
na slečnu se přeškolím.
Vyrazím si večer na diskotéku,
chodívá tam spousta primových kluků,
probudím je jistě z jejich mlčení,
kdopak to z vás ocení?
Udělám si možná taky maturu,
vypravím se sama někam na túru,
nemusí to být zas velké pocení,
kdopak to z vás ocení?
Patnáctiny,
už se blíží konečně,
oslavím je společně
se svou partou ze školy.
Patnáctiny,
jak občanku dostanu,
holčičkou být přestanu,
kluků zblázním několik.
Patnáctiny,
už se blíží konečně,
oslavím je společně
se svou partou ze školy.
Patnáctiny,
jak občanku dostanu,
holčičkou být přestanu,
holčičkou být přestanu.
