Zřejmě si kladete otázku, proč jsem vytvořil toto video.
Inu, víte, nejsem docela spokojen s tím, jak si poslední dobou vedete. Bohužel, váš výkon je čím dál tím horší a my.
Jak to říct. My uvažujeme o vašem uvolnění.
Já vím, já vím. Jste u firmy už velice dlouho. Skoro deset tisíc let! Jejda, to nám ten čas letí!
A přitom to je jako včera.
Vzpomínám si na den, kdy jste nastoupili do práce, slezli z větve, celí říční a dychtiví, s kostí sevřenou energicky v pěst.
Kde mám začít makat, pane? Ptali jste se tklivě.
Vzpomínám si na svou odpověď přesně: Támhle je hromádka dinosauřích vajec, mládeži, řekl jsem a otcovsky jsem se pousmál.
Běžte si cucnout.
Ano ano, od té doby jsme urazili pěkný kus cesty, což? Jistě, jistě, máte pravdu, za celou tu dobu jste nezameškali jediný den.
Výtečně, vy dobří a věrní služebníci.
Také si prosím nemyslete, že jsem zapomněl na vaše vynikající výsledky či na všechen ten nedoceněný přínos vašeho snažení pro firmu.
Oheň, kolo, zemědělství. Vskutku působivý seznam, vy stará věrná parto. Náramně působivý seznam.
Ale abyste chápali.
Víte. Abych to řekl zcela přímo, byly tu i jisté problémy. Před tím se nedá strkat hlava do písku.
A víte, z čeho podle mě většina těch potíží pramení? Povím vám to.
Z vaší zásadní neochoty prosadit se ve firmě. Podle všeho vůbec nechcete mít nějakou skutečnou zodpovědnost. Nechcete být vlastními pány.
A Bůh ví, že jste k tomu měli spoustu příležitostí.
Každou chvíli jsme vám nabízeli povýšení, ale vy jste nás pokaždé odmítli.
Šéfe, takovou práci bych asi nezvládl, kňourali jste. Vím, kde je moje místo.
Pravda je ovšem taková, že se dost nesnažíte, co?
Přešlapujete zkrátka na místě už moc dlouho a začíná to být poznat na vašem pracovním výkonu.
Stejně tak, dodávám ještě, jako na vašem chování.
Mé pozornosti nemohlo uniknout to neustálé hašteření v provozech.
Ani ty nedávné rvačky a hádky v podnikové jídelně.
A kromě toho také.
Hmmm. Víte, ani jsem s tím nechtěl začínat, ale.
Ale začnu.
Takže: Donesly se mi jisté znepokojivé řeči o vašem osobním životě.
Ne, to je jedno, kdo mi to oznámil. Radši nejmenovat, že?
Dozvídám se, že nějak nevycházíte s manželkou. Prý se dost hádáte a prý na sebe hrozně řvete. Dokonce padly zmínky o násilí.
Mám spolehlivé informace, že vždy ublížíte tomu, koho milujete.
Tomu, komu byste nikdy ubližovat neměli.
A co děti? Snad je vám jasné, že tímhle vždycky trpí děti!
Berušky nešťastné. Co jim to v těch hlavinkách nadělá?
Jak si vyloží vaše tyranství, zoufalství, zbabělost, všechny vaše hýčkané předsudky?
To není dobré, viďte, že ne?
A není k ničemu ani dávat vinu za úpadek pracovních výkonů špatnému vedení podniku.
I když je svatá pravda, že podnik je řízen velmi špatně.
A abychom si to nemalovali na růžovo, je řízen prostě úděsně!
Byla to sbírka defraudantů, šejdířů, lhářů a šílenců, kteří páchali jedno katastrofální rozhodnutí za druhým.
To je holá skutečnost.
Jenže kdo si je volil?
No přece vy! To vy jste je vysadili do sedla! Vy jste jim dali moc, aby rozhodovali za vás!
Uznávám sice, že každý se může jednou dvakrát zmýlit, ale dělat stejné vražedné chyby století po století, odpusťte, to mi už smrdí zlým úmyslem.
Vy jste ty neschopné zákeřníky, kteří udělali z vaší kariéry bordel, ještě popichovali.
Bez reptání jste vykonali jejich idiotské rozkazy.
Dovolili jste jim, aby vám na pracoviště navezli fůru nebezpečných nevyzkoušených strojů.
A přitom jste je mohli zastavit.
Úplně by stačilo říct Ne.
Neměli jste dost hrdosti. Dost sebeúcty.
Už nejste pro firmu přínosem.
I přesto budu velkomyslný.
Dávám vám čas do konce roku. Pokud mi ale ani za tu dobu nepředvedete, že jste se v práci výrazně zlepšili.
Máte padáka.
To je zhruba všechno, můžete se vrátit k práci.
