Alba s touto skladbou:
Všechno bude dobrý,
1. sloka
V hladině Labe se odráží tři mosty
a obličeje lidí, každej nosí kostým.
Mezi žádnym z nich není žádnej rozdíl.
Balancujem mezi štěstím, penězma a zlostí.
Kilometry silnice vytvářej ulice,
panelový bloky, mezi nima dusíš řev,
i dvanáct pater je v našem městě mrakodrap.
Nikdo od nás neprorazil, uhni, já to dám.!
Když volám z Větruše, čekám na to echo
a podemnou město a v noci jeho světlo,
střechy paneláků a koruny stromů...
Mám skvělej pocit na dlouhejch cestách domů.
Ref:
Když jde slunce níž a město zhasíná,
hvězdy cítíš blíž, svý oči zavíráš.
Cejtíš jenom stín nebo světla lamp,
miluješ to místo a v něm neznáš strach.
Když jde slunce níž a město zhasíná,
hvězdy cítíš blíž, svý oči zavíráš.
Cejtíš jenom stín nebo světla lamp,
miluješ to místo a v něm neznáš strach.
2. sloka
Město není kus naporcovaný skály,
Je to místo, kam se může člověk vrátit.
Nosim jméno svýho města jak psí známky,
hlavně když dejchá a vy plníte sály.
Město má svý srdce, to srdce jsme My.
Sto tisíc lidí, jejich zázemí...
Občas jsme prázdný jako vnitřky sklenic
a občas záříš a větší záře není, věříš?
Mám rád společnost, kterou dělaj zvuky aut.
Jak dělat rap, i když jen underground.
A nemusím pocit, když se mnou splyne dav,
ty, co se chtějí navzájem vyštěkat, haf!
Příběhy lidí, slyšíš jich tisíc,
zapsaný na zdech, v knížkách a bicích.
Přichází půlnoc za doprovodu zvonů.
Znáš ten skvělej pocit na dlouhejch cestách domů?
Ref:
Když jde slunce níž a město zhasíná,
hvězdy cítíš blíž, svý oči zavíráš.
Cejtíš jenom stín nebo světla lamp,
miluješ to místo a v něm neznáš strach.
Když jde slunce níž a město zhasíná,
hvězdy cítíš blíž, svý oči zavíráš.
Cejtíš jenom stín nebo světla lamp,
miluješ to místo a v něm neznáš strach.
