Alba s touto skladbou:
Atlet roku 2008,
R.Š.:
Už mi prostě není dvacet let,
už mi není ani dvacet pět.
A že to moc krásná léta jsou,
přál jsem si ať mi zůstanou.
U nohou mi ležel celý svět,
stovku dal jsem za deset šedesát pět,
skákal osm metrů ba i dál,
byl jsem vítěz, málo prohrával.
Čas otupí i ostrý břit,
na druhou stranu dnes mám klid.
Budoucnosti kráčím naproti,
jen mě u toho nikdo nefotí.
Naná nána naná nanana
Naná nána nanáná nanana
Budoucnosti kráčím na proti,
jen mě u toho nikdo nefotí.
Už mi prostě není třicet let,
hold už mi je prostě třicet pět.
Roky odnesly mou nirvánu,
už je cítím hlavně po ránu.
Aspoň teď už mám čas na knížky,
kde je mých dvěstěpatnáct do výšky
a kde pětsetdvacet o tyči
dneska už mám dávno po srandě.
Naná nána naná nanana
Naná nána nanáná nanana
Kde je mých pětsetdvacet o tyči,
co dřív snesem už mě poničí.
Vážně poničí.
M.A.:
Jak vzácný dar mi byl dán.
Dar fandit ti, jsi můj pán.
Ač poražen jsi nezdolán
Ty vrátíš se, jsi můj pán.
Zas nad laťku a ohromně,
vždyť na taťku jsi ve formě.
Zas vyletíš jako bůh tam,
zas zvítězíš, jsi můj pán.
Stůňu z tvých věčných zranění,
co zas je, máš snad vodu v koleni.
Odpusť mým hrozným představám,
při kterých i dýchat přestávám.
Pokaždé, když vyléčíš se a já vím, jsi v bezpečí,
pochybnost i stesky jsou ty tam.
Forma tvá zas přesvědčí.
Zas od startů se poženeš.
Usajníka Boltů předženeš.
Zas poletíš, jak hejno vran.
Zas zvítězíš, jsi můj pán.
