Na tomhle světě sou věci dvojí,
člověk je má ani neví co stojí,
nebojí se o ně dokuď je ještě má,
ale spadne-li tma spadne i opona!!
Divadlo končí věci se stebou loučí,
na zem padá mráz to znáš z Ruskych pohádek,
kdo by to řek osud je dokonán,
štěstí je zlomek ze života co mámš,
tak radči se snaž ať si ho užiješ,
ať máš něco z něho z života tvého(tvého),
máš ty své meze od caď á pocaď,
ale nikdy ne dál a nikdy ne blíž,
pokud sníš o tom o co stojíž,
tak ať se nedivíš že to vítr zaval,
já znám ten pocit co se roztříští o skály,
co nevině stály v životě tvém,
život mi vše vzal osud je dokonán,
prázdno je potom co láska láme srdce,
cóó zahřívalo ruce mé a tvé,
vlastně její myšlenky ti vjela do žil,
zapomění,zapomění,
Zkušenost však mi něco dala něco vzala,
jako rychlí vlak mé srdce otvýrala,
zbyl jen pouhý prach..
už je to tak,tak a tak jóó,tak a tak jóó,
kalich hořkosti přeteká svou hrdosti,
způsobuje bolesti od mozku až po kosti,
né pouze k radosti ale i ke smutku,
nebudu čekat na to až se proměním,
v hliněnou hrudku as odzvoní mi čas,
dočkal sem se toho jako husa klasu,
a tak vezu tyhle rýmy sem tam,
mezi nimy nimy šprými,
a na to nejsem sám sem tu s někým,
i svámi co vytrvale nasávají,
tyto vzkazy no a co nejsme vrazi,
co se rási sází oto o co jóó o to co,
však ty to víš ne spíš a to si piš,
nejspíš ani netušíš jak vypadá plyšová myš,
ale už otočme list,ale už otočme list,
Ať si myslíš co chceš ať máš z čeho koliv strách,
ať hledáš krásu všude ať vlastníš pouze prách,
nikdy nezapomeň až se naplní čas,
tak se jistě i potom bude psát o tom,
co potká i vás každý z nás si bude něco přát,
ať už centračniá zamezí,
všichni sejdem tam kde budou stát,
Ztraaty a Naalezy
Á kdo tomu nevěří tak ať sem rychle běží,
nestraší vám ve věži nejsme hlídka na pobřeží
