Alba s touto skladbou:
Noční Provoz,
Sinuz:
Na poště čeká mě dopis - takovej ten s modrym pruhem.
Stačí pár kroků a podpis, abych zjistil vo co pu´de.
Ve frontě dlouhý stání, čekání na předvolání
na základě udání. (Že by soused, chtěl mít větší klid?)
Nic na mě nemůžou mít, žiju podle regulí
dodržuju normy, pravidla a zákazy z cedulí.
Každou noc poctivě vstávám a z okna odříkávám
modlitbu za mír a pravdu, lidí v parlamentu.
´Sem tu pod dozorem v předepsanym tempu.
7 dní v tejdnu makám u pásu za mizernou rentu
bez přestání - těžko se shání zaměstnání.
Za odměnu diplom, odznak a vyznamenání.
Jako motivaci denně státní hymnu poslouchám
nosim uniformu a koukám na obraz prezidenta státu.
Mám tu snahu dostat se mezi deset nej a snad se
stihnu dostat domů dřív, než jejich ´ména vyhlásej.
Mám nejlepší hodnocení za bodování úklidu.
Respektuju sirény, co hlásej čas nočního klidu.
Odměny, co dostávám jako informátor v exteriéru
se vzdávám ve prospěch státu, buduju si kariéru
na lidech, co řekli špatný slovo ve špatnou chvíli
činu mimo definici normálu se dopustili.
REFREM:
Je to návrat? Návrat? Návrat k normálu?
Je to návrat! Návrat! Návrat k normálu!
Návrat! Je to návrat? Je to návrat?
Návrat k normálu! Je to návrat? Návrat! Je to návrat?
Strofa:
Vod rána do večera, vod večera k ránu
toulám se cestama ze dne do dnu.
A vidim prázdný pohledy lidí kolem
co spěchaj a mizej za kulatym rohem.
Nečtu noviny. Rozhazuju zakázanou poezii.
Nesu sám 1den vohromnej hudební krám
- zašumělejch pásek s hlasem za 0 kaček k vám.
„Vstávej ze sna, k´erej zdá se nese klam!“
Nedostávám vděk na adresu mýho ´ména.
„Hudba je nástroj, co mozky vymejvá. Musí přijít změna!“
Pak vize normálna je vzdálená, jak pohled do prázdna.
Cajtama voznačenej za vůdce podsvětí
píšu vzkazy po zdech domů „Snaž se vidět…!“
S partou prokletejch básníků almanach pryč
z rukou cenzorů a nutnou dávkou názorů bude líp.
Se snahou zlikvidovat tendle systém.
Bourat hranice, vstříc novejm začátkům jít.
Se svobodou, k´erou nemůžeme mít.
Změnit realitu ve skutečnost, co nebudeš snít.
S klíčem vod dveří, k´erej nemůžeš mít.
Slyšíš do ticha noci křik
aby vozvěna ticha neutichla tichá…
REFREM:
Návrat k normálu! Návrat! Je to návrat?
Návrat k normálu! Návrat! Návrat!
Je to návrat?
Návrat k normálu? Je to návrat!
John L.:
Mí známí ´sou nenormální, mý názory nemorální.
Na chození po chodbě mám hodiny vymezený
a usínání nastavený na dobu, co se jiným hodí - po setmění
u stolku připravený antidepresiva - na zapití vodu.
Nekoukám na televizi, i když mám to povolený.
Noviny nosí pošťák každej den, ale já je nečtu.
Nepotřebuju vědět, co je IN, co je v kurzu, co zrovna letí.
´Sem sám sebou, nejsem prase, co potřebuje krmení.
Se sestrou si to dám, každej den (jasně), ale spim sám
- připoután k posteli za názory, který už nikdy
nechce slyšet ředitel ústavu. U snídaně mu to
druhej den všechno zopakuju a dobrou chuť mu popřeju.
Mám poselství, který se musí se dostat mezi lidi
a kvůli narušení systému ´sem byl mezi 4 stěny vodklizený
a dostávám dvakrát denně elektrický šoky
zřízenci mě mlátěj tyčí a křičí: "Za protesty tu ´seš na věky!"
Pod polštářem mám schovaný svoje texty na papíře
dělám z nich vlaštovky a snažim se je vyhodit ven skrze mříže.
Snad si je někdo přečte. - Vymejšlim plán úniku
s lidma, co mně fanděj, budu mít kliku, přelejzám zíďku
a plot, kterej vodděluje věci nenormální od těch nechtěnejch
svobodnej vybíhám na ulici - připravenej na revoluci…
REFREM:
Je to návrat? K normálu? Návrat! Návrat k normálu?
Je to návrat! Návrat! Návrat k normálu!
Návrat! Je to návrat?
Je to návrat? Návrat k normálu!
Je to návrat? Je to návrat k normálu?
Je to návrat? Je to návrat!
Návrat k normálu?
Návrat! Je to návrat? Návrat k normálu!
