Alba s touto skladbou:
2há Strana,
REFREM:
A TAK ČAS LETÍ... s náma to jde od desíti k pěti.
Kde jsou ty doby, nikdo z nás nemá ponětí…
A ČAS PORÁD LETÍ... ty doby, kdy bylo nás pět
už nikdo nevrátí, protože nejde dát ani krok
zpět.
/...Hlaste se, pětko ztrácíte se / viditelnost je nulová.../
John L.:
Čas letí, letušky sotva udržujou rovnováhu,
letu dráhu a životů stovku má v rukou pár kapitánů
bez navigačního plánu. Dnes stačí, když se tlačíš,
lopatou nabíráš rýmy a házíš
a děti sedí u stolu a jedí přesně když jim řekneš,
nezvedá se ale nikdo, když na podlahu sebou sekneš.
Denně posílám pohledy poštou pro lidi co nečtou...
Proč plout na vlnách inteligence - není to zbytečný?
Jsem jak Eifelovka - za šesták si každej příjde
a odchází, zapíše si a nafotí.
Spousta mých známých má už trafiku jako já,
jejich časáky stojej míň, to se jim to prodává...
Náhoda je, že moje trafika ve městě jediná
do včerejška byla, dnes je vykradená.
Do klubu chodim v holínkách, brouzdám se řekou piva,
pozoruju kouř, jak se z pusy, která nic neumí ke stropu zvedá...
Naslouchám kritikám usmívám se pánům,
který v posilovně navečer oblíkaj strašidelný masky.
Ve dvaceti se, prej, nenosej vrásky,
celá parta nadšenců už nekouří stejný cigáro
jako před časem. Do obličeje lidem už není možný
s klidem se dívat. Snažím se vydělávat,
nenadávat, smát se jak se lámou dny a s mámou,
už mi něco říká, nebydlim. Čaj u kámoše
z ulice už není sladkej jako dřív a panty našich
dveří reznou... ...čekám na den, kdy si
popeláři bordel před mým domem vezmou...
Sinuz:
Bylo nás pět a teď ty časy už jsou asi ztracený.
(Jak naschvál) použít krok zpět není povolený.
...Na výchozí bod obnovení - to možný není,
/ Je čas jít stále dále... / ale, ale - neflákáme se /
nejde dát krok zpátky,
John L.:
vrátit všechny špatný slova,
Sinuz:
změnit špatný rozhodnutí
John L.:
a dobrý udělat znova.
Neztratit co bylo je a bude těžkou ztrátou,
Sinuz:
na věky věků padá v zapomnění s každou započatou
stránkou v kalendáři
Strofa:
o měsíc pozadu, no a čas?
se nepřetváří, zásadní rozdíl od nás,
jak to bylo dřív a jak tomu je teď,
John L.:
chtěl bys zastavit čas, nebo zpátky v čase odletět?
Sinuz:
A kamarád by taky rád letěl, akorátže zůstal stát.
/ Stanice je nedostupná /… A tak to nejde naporát.
John L.:
Pohřbeno za bariérou z času, pomyslná zeď,
co odděluje minulost, budoucnost a teď?
Sinuz:
/ Vidim lidi /, putujou z bodu A do bodu A .
hromadná dopravá jezdí do zblbnutí sem a tam...
pak znova, více méně dle jízdního řádu, co
stejně není vidět, pod jmény na plexisklo
vyrytými, ve snaze o stoprocent pokrytí plochy
města, co vypsalo odměnu / za ty zlobivý hochy /.
/ Vidim město /, z vyšší perspektivy snad uvidím víc.
Chci vidět západ slunce za horizont, ale nevidim nic
přes ty budovy nový v průmyslový zóně Pardubic.
Řekni, kde sou ty doby, kdy domov znamenal pro mě víc?
A místo parku parkoviště, parkovný však stojí nulu
oproti ceně za místo kam spolužáci za školu
chodili tajně kouřit, nejlepší parta vždycky spolu.
/ Vidim je všechny /,jako dřív s většinou to šlo prudce dolu.
hlavy vymatlaný, tuny trávy, tablety a čáry,
odsouzeni na nezdary, příliš mnoho silný kávy.
REFREM:
A TAK ČAS LETÍ... s náma to jde od desíti k pěti
Kde jsou ty doby, nikdo z nás nemá ponětí…
A ČAS PORÁD LETÍ... ty doby, kdy bylo nás pět
už nikdo nevrátí, protože nejde dát ani krok
zpět.
Sinuz:
A čísla dávných lásek časem mizej z adresáře,
za to barevný vzpomínky na první tagy nikdo nepřečmáře.
/ Vidim tebe /, aspoň ty mě slyšíš, koukni se nahoru
avšak nehledej mě ve hvězdách, nejsem tam ani nebudu.
Pořád mě nevidíš? Zkus hledat víc, nejenom v přízemí,
výtah není, schody utopený ve tmě, nikdo neví
to pravý číslo patra, nezná tu správnou volbu,
vypínač pro samou tmu je pohřešován už dlouhou dobu,
avšak patro kde mě uvidíš je až nahoře, věř tomu,
že svádím boj s časem na střeše svýho domu.
REFREM:
A TAK ČAS LETÍ... s náma to jde od desíti k pěti
Kde jsou ty doby, nikdo z nás nemá ponětí…
A ČAS PORÁD LETÍ... ty doby, kdy bylo nás pět
/ bylo nás pět / bylo nás pět....
