Alba s touto skladbou:
Kdysi dávno chtěl jsem lítat,
Modrá zem,
Poprvé,
Poprvé,
Ta pusa je má, ta pusa je tvá.
Nakonec proč se ptát, bude krásná a nekonečná.
Tu pusu mi dáš, tu pusu ti dám.
Nejhezčí, nejbáječnější jakou svět zná.
on: Hm, teď měla bys říct: ach ne, tady ne.
Vždyť líbat v jízdní dráze zdá se nevhodné.
ona: A ty by jsi měl, teď v rozpacích být
a zkoumat míru nevkusu, právě teď pusu chtít.
oba: Však to, co je v nás nemůžem´ teď zpátky vzít.
Když pusa je má a je taky tvá,
zastaví čas i dech,
je v ní závrať nekonečná.
Ta pusa je víc než záblesk a šajn.
Ať si nám svět hříšky sčítá, nám je teď fajn.
on: Žár i mráz, hm, proud střídavý.
ona: A křídla, co s výškou závratnou slunce nám prý roztaví.
on: Že málo tě znám...
ona: Že přejde tě smích...
on: Že lásky takto líbané záhy zavane sníh...
oba: Co na tohle říct?
Přece nic a líbat víc.
Ta pusa je tvá, ta pusa je má.
Nakonec proč se přít, když je krásná a nekonečná.
Ta pusa je tvá, ta pusa je má.
Může ji dát jen ten, kdo se láskou nezadýchá.
Když pusa je tvá a je taky má,
zastaví čas i dech, je to krása neskutečná.
on: My chceme už víc, hm, než návraty k snům.
oba: Ať to svět ví, jak ti dávám pusu jak dům.
ona: My chceme už víc!
on: Hm, my chceme už víc.
ona: Než návraty k snům.
on: Než návraty k snům.
oba: Ať to svět ví jak ti dávám pusu jak dům!
ona: My chceme už víc!
on: O, my chceme už víc.
ona: Než návraty k snům.
on: Než návraty k snům.
oba: Ať to svět ví jak ti dávám pusu jak dům…
